NA SAMOTĚ
ČECHŘICE VONNÁ – Myrrhis odorata

Tato rostlina divoce roste v Evropě a dalších oblastech mírného pásu. V Evropě se také jednu dobu pěstovala jako pokojový keř. Staří Řekové říkali čechřici „seselis” nebo „seseli” tento název dodnes přežívá například v angličtině, kde se čechřice nazývá „cicely”. V 16. století doporučoval John Gerard vařené kořeny čechřice jako „životabudič” pro „otupělé” lidi. Podle Culpepera dokázaly kořeny čechřice zabránit nákaze morem.

V jižním Walesu se čechřice na paměť milovaných zesnulých často vysazuje do hlav hrobů. V severozápadní Anglii se čechřice nejen přidává do nákypů, ale také se vtírá do dubových trámů, aby se dřevo pěkně lesklo a hezky vonělo.

Promneme-li její jemně ochlupené listy, ucítíme sladkou vůni podobnou lékořici, anýzu či fenyklu. Dosahuje výšky cca 1 m, je mrazuvzdorná (na zimu nadzemní část odumře, na jaře znovu vyraší z kořenů). Listy jsou bohatě členěné jako u kapradin, kvete bílými květy v okolících vkvětnu až červnu, poté se vyvíjejí lesklé, bronzově černé dvounažky.

Čechřice vonná je velmi užitečná rostlina, protože se na jaře objevuje jako jedna z prvních a na podzim zase vydrží jako jedna z posledních. Nejlépe se jí daří ve vzdušné a na živiny bohaté půdě v polostínu.

Použití v kuchyni: dužnaté kořeny lze připravovat jako zeleninu. V kuchyni se používají také silně aromatické listy, které najemno nasekané lze podobně jako například mátu použít k ochucení salátů, zmrzlin, sorbetů a studených nápojů. Černá semena slouží ke kořenění müsli, ovocných salátů, rebarborového a angreštového kompotu a rády je pojídají zejména děti.

Tip: zvlášť lahodná jsou zelená semena ihned po opadání květů. Chuť ještě křehkých a jemných, po fenyklu vonících semen je nezapomenutelným zážitkem.