NA SAMOTĚ
PAŽITKA ČÍNSKÁ - ČESNEKOPAŽITKA - Allium tuberosum

Otužilá trvalka, vysoká cca 40 cm. Kvete bíle po celé léto. Listy jsou středně sytě zelené, ploché a tuhé, pokud jsou mladé, mají sladkou příchuť česneku. Starší listy jsou tužší a mají drsnější chuť.

Pažitka je jediným druhem z rodu Allium, který se v divokém stavu vyskytuje v Evropě, Austrálii i Severní Americe, kde všude roste v oblastech mírného až tropického pásu. Přestože patří mezi nejdříve používané rostliny, v evropských zahradách začala být pěstována až v 16. století. V Číně byla pažitka oblíbená už kolem roku 3000 p.n.l. pro svou delikátní, jemnou chuť i jako prostředek proti jedům a na zastavení krvácení. O jejím využití při přípravě jídel se Západ poprvé dozvěděl od objevitele a cestovatele Marca Pola. 

Pěstování: Pažitka je značně tolerantní, co se týče půdy i umístění, nejlépe ale roste, když se vysadí v rozestupech 15 cm do vlhké a na živiny bohaté půdy na slunné místo. Bude-li půda suchá, pažitka napřed zežloutne, a pak od špiček dolů začne hnědnout. Má-li vytvořit pohledný okraj záhonu, sázejte ji v rozestupech 10 cm a nechte vykvést. Nadzemní část pažitky na zimu odumírá.

Výsev: od jara do léta přímo na záhon, lze i celoročně doma za oknem do truhlíku.

Pažitka je důležitý zdroj vitamínu C – obsahuje ho asi 50 – 100 mg%, obzvláště mladé rostliny jsou bohaté na vitaminy. Obsahuje o mnoho karotenu (provitamin A), vitamin B2, éterické oleje obsahující síru, mnoho sodíku a vápníku, draslíku, fosforu, železa a síry. 

Kuchyňské použití: Pažitku přidávejte ke konci vaření, jinak její chuť zmizí. Je příjemnou oblohou nebo příchutí omelet, míchaných vajíček, salátů a polévek. Pažitka může být vmíchána do měkkých sýrů nebo jí lze posypat grilované maso.

Lékařské použití: Listy jsou mírně aseptické. Když se s nimi posype jídlo, podporují chuť a zlepšují trávení.