NA SAMOTĚ

ČISTEC HLÍZNATÝ  – Stachis sieboldii, syn. Stachis affinis

Přetože čistec patří do stejné čeledi jako máta, levandule a mnoho dalších pěstovaných bylin, nepěstuje se pro aromatické listy, ale kvůli malým zaškrcovaným hlízám, vyrůstajícím na koncích plazivých podzemních oddenků.

Je původní v Japonsku a v Číně; má drobné podlouhlé listy a bílé až světle růžové květy vyrůstající v drobných lichopřeslenech. Z Pekingu jej do Francie přivezl na konci 19. století jakýsi císař. Čistec nebyl nikdy velmi oblíbenou zeleninou, pravděpodobně proto, že k slušné úrodě je třeba velká plocha. Stojí však za to – zkuste jej pěstovat třeba jen jako zvláštnost.

Výborně roste na otevřeném slunném stanovišti s lehkou, úrodnou půdou, zadržující vlhkost. Zpočátku je třeba odstraňovat plevel, později růst plevele omezí sám čistec. Odstraňujeme květenství – zvýšíme tím tvorbu hlízek. Hlízky mají jemnou oříškovou chuť, kdyý dorostou alespoň 5 cm, mohou se konzumovat. Nejjednodušší je hlízy uvařit, dají se ale také smažit, opékat, grilovat, přidávat do polévek, nebo syrové do salátů.

Je plně mrazuvzdorný, můžeme jej přezimovat venku pod krytem (kvůli sněhu, abychom se k hlízám snáze dostali) nebo v písku ve sklepě. Hlízky mají léčivé účinky – jejich konzumace působí jako inzulín. Při pravidelné konzumaci se sníží cukr v těle na minimum během 30 dnů. Je zapotřebí jíst jednu hlízku ráno a jednu večer. Také působí v omezené míře na zklidnění nervové soustavy. Obsahuje velmi mnoho draslíku. Netrpí chorobami ani škůdci.

Pěstovat jej můžeme také na balkonech ve větších květináčích (o průměru aspoň 30 cm).