NA SAMOTĚ
LICHOŘEŘIŠNICE CIZÍ - Tropaeolum peregrinum

 

Lichořeřišnice pochází z Jižní Ameriky, zejména z Peru a Bolívie. Nyní se již pěstuje na celém světě. Rodové jméno Tropaeolum pochází z latinského „tropeum“, které znamená „tropy“ nebo „znamení vítězství“. Po skončené bitvě byl na bojiště umístěn kmen stromu ověšený ukořistěnými přilbami a štíty. Věřilo se, že okrouhlé listy lichořeřišnice vypadají jako štíty a květy jako krví potřísněné helmy.

Do Španělska se lichořeřišnice dostala z Peru v 16. století. Nedlouho potom dosáhla Londýna. Když byla poprvé přivezena, nazývali ji Nasturcium indicum nebo Nasturcium peruvium, což byla obvyklá jména indiánské řeřichy. Zvyk jíst její okvětní lístky a používat je na čaj a do salátů pochází z Orientu.

Tato lichořeřišnice je polootužilá jednoletá bylina, kvete od léta do podzimu jasně žlutými květy se dvěma značně zvětšenými a zkadeřenými okvětními lístky, má zelenavé listy s pěti laloky.

Pěstování: lichořeřišnice dávají přednost dobře odvodněné půdě chudé na živiny. Mají rády slunné stanoviště nebo polostín. Jestliže je půda příliš bohatá na živiny, rostou listy na úkor květů. Jsou citlivé na mráz a neprospívají, když teplota klesne pod 4°C. jakmile se začne půda ohřívat a přejdou mrazy, je možné lichořeřišnice vysazovat přímo na stanoviště v zahradě, asi 20 cm od sebe. Také se výborně hodí k pěstování v květináčích, džberech, okenních truhlících a závěsných koších. Použijte směs kůry, rašeliny a drobného písku. Nehnojte, protože byste vypěstovali samé listy a žádné květy, ale dobře zalévejte – zvláště v horkém počasí.

Poznámka: Na fotografii je porost ze 3 semínek, žluté kvítky jsou sice menší než u nás známější lichořeřišnice větší, ale zato je jich více..