NA SAMOTĚ

LÍČIDLO JEDLÉ – Phytolacca esculenta

Tato bylina pochází z teplejších oblastí Ameriky (zejména Floridy), Afriky a  Asie. Zplaněla ale i jinde, například v oblasti Středomoří. Američtí osadníci se o této rostlině dozvěděli od  Indiánů, kteří ji znali pod jménem pocan nebo coccum, a jako emetikum ji používali na řadu obtíží. Bylinkáři předepisují líčidlo na chronický revmatismus, artritidu, tonsilitidu, naběhlé žlázy, příušnice a mastitidu. Líčidlo hubí šneky. V Africe se dnes proto testuje jako možný prostředek na omezení bilhariózy. Líčidlo sázejte do vlhké a na živiny bohaté půdy na místo, které může být na slunci i ve stínu. Na zahradě vypadá opravdu nádherně.

.. Všechny druhy líčidel jsou jedovaté, nejvíce americké; jsou těžko rozeznatelná, uvádí se, že líčidlo americké sklání konce větviček s plodenstvími, na rozdíl od jedlého – to je má vztyčené vzhůru. Nejste-li si opravdu jistí raději neochutnávejte. Sázet doporučuji z dosahu dětí.

Můžeme jej pěstovat jako „sezónní” keř – opravdu veliký exemplář krásně vypadá; krásný je jako solitér.

Líčidlo je až 1,2m vysoká i široká vytrvalá rostlina, která na zimu zatahuje. Utvoří vysoké lodyhy, na jejichž vrcholech se od července do podzimu objeví hrozny bílých květů, které postupně přecházejí do plodenstvích barvy nejdříve zelené, červené, nachové a nakonec černé, plody trochu připomínají ostružiny.

Převzato z Wikipedie:

Jedovatost - Plody i další části rostliny obsahují obsahují saponiny phytolaccatoxin a phytolaccigenin, které jsou toxické pro savce (ne však pro ptáky). V plodech líčidla je však jejich obsah nízký, takže vážnější otrava je naprosto nepravděpodobná (na rozdíl od např. líčidla amerického).

Využití - Plody se používají k dobarvování likérů a vín či cukrovinek, nebo se prostě příležitostně konzumují. Určité využití lze najít i ve farmacii, i když zde je upřednostňováno líčidlo americké pro vyšší koncentraci účinných látek. Rostlina bývá též pěstována jako okrasná.

Listy líčidla se někdy používají k přípravě pokrmů (úprava podobná jako u špenátu), přičemž se upřednostňuje dvojí převaření (voda s prvního se vylévá) – smyslem je odstranění saponinů, které ovšem není dokonalé).