NA SAMOTĚ
NÁPRSTNÍK NACHOVÝ - Digitalis purpurea

Dvouletá rostlina pochází ze západní Evropy. Bývá 80 až 120 cm vysoká. Vytváří růžici vejčitých, drsných, tmavozelených listů. Kvete v květnu až v červnu purpurově růžovými květy, které mají uvnitř tmavé skvrny.

Vyhovuje mu každá hlinitopísčitá půda, která není moc těžká, přemokřená a chudá na vápno. Snese slunce i polostín.

Český název má jistě vztah ke tvaru květů, různé lidové názvy naznačují, že náprstník byl běžně, například v Anglii, spojován s čarodějnicemi a zlými skřítky. Vzhled náprstníku – jeho výška, tvar koruny jeho květů a jeho jed v listech – ho pro lidové pověsti přímo předurčily. Název Digitalis dal náprstníku Fuchs roku 1542, ale rostlinu považoval za nebezpečnou. Teprve koncem 18. století začal ve Shropshiru William Withering léčit náprstníkovým čajem vodnatelnost, a náprstníku se začalo v lékařství dostávat uznání.

Náprstníky jsou jedovaté a neměly by se tedy ani jíst, a bez bližších znalostí ani jakkoli používat.

Vyséváme do pařeniště v březnu až dubnu, na záhon přesadíme ve druhé polovině května. Semena klíčí na světle – nezasypáváme je. Pokud necháte odkvetlé klasy se semeny na rostlině, samovolně se vysemení.