NA SAMOTĚ
OMAN PRAVÝ – Inula helenium

Oman pochází z Asie, ale jako zahradní bylina se přes západní Evropu rozšířil i do Severní Ameriky, kde dnes divoce roste od Nového Skotska po Ontario, Severní Karolínu a Missouri.

Od čeho je odvozeno rodové a druhové jméno omanu, není zcela jasné. Jsou možná tři vysvětlení:

Trojská Helena prý v době, kdy byla unesena Paridem, právě sbírala oman. Odtud tedy „helenium“.

Za dávných dob byl oman považován za stejně dobrý lék pro člověka jako pro koně a muly. „Inula“ by tedy mohlo pocházet z latinského „hinnulus“, což znamená „mladá mula“.

A konečně staří Římané nazývali tuto bylinu „Enula Campana“, tedy polní enula, z čehož může být odvozen název rodový Inula.

Podle římského spisovatele Plinia měl prý císař Julius Augustus oman v oblibě natolik, že řekl: „Nechť neprojde jediný den bez toho, abych nepojedl trochu kandovaných kořenů omanu, které tak pomáhají trávení a zlepšují náladu“. Římané z omanu připravovali kandované cukrovinky, barvené košeninou. Tento způsob přetrval staletí, takže ještě ve středověku nabízeli lékárníci kandované kořeny omanu v růžových cukrových koláčcích, které se cucaly, aby zahnaly astma, zlepšily špatné trávení a navodily svěží dech. Tudorovští bylinkáři oman také kandovali a léčili s ním kašel, katary, bronchitidu a bolesti hrudi. Až do 20. let našeho století se oman používal k ochucování cukrovinek. 

Oman pravý je otužilá trvalka, která dorůstá výšky 1,5 až 2,4 m a šířky asi 1 m. jasně žluté, střapaté květy, podobné květům kopretiny, se objevují v létě. Velké, okrouhlé, pilovité listy jsou sytě zelené a zespodu mírně srstnaté. Nadzemní část rostliny na zimu odumírá. 

Pěstování: Oman sázejte do vlhké, výživné půdy na plné slunce, ale chraňte ho před větrem. Vyroste totiž do veliké výšky a pak by ho bylo potřeba vyvázat. Oman je okouzlující na pozadí kamenné zídky, nebo před stěnou listnatých stromů. Pokud je léto suché, zalévejte ho. 

Kuchyňské použití: Oman má ostrou, hořkou chuť. Používejte ho v malých dávkách, nebo jeho kořeny upravujte jako zeleninu. 

Lékařské použití: Oman se používá hlavně na dýchací potíže, jednu dobu speciálně na tuberkulózu. V lidovém léčitelství se dodnes přidává do léků proti kašli a odedávna byl také oblíbený jako koření. Vývar z kořenů omanu se již dlouho používá k zevnímu léčení svrabu, oparů, akné a dalších kožních onemocnění.

Současný výzkum ukázal, že laktiny obsažené v kořenech omanu mají silné baktericidní a fungicidní účinky.