NA SAMOTĚ

PELYNĚK PRAVÝ - Artemisia absintum

HISTORIE: „Pelyněk pravý (absint) často chrání člověka prostřednictvím vína, čaj se hodí snad více pro ty, kdo rádi mlsají, a pro všechny, kteří potřebují hořko pro žlučník. Užívejte jeden doušek před jídlem a jeden po jídle – to stačí!“ To je pelyněk pravý – užívaný střídmě a po doušcích je tou nejlepší medicínou na žlučník. Pelyněk, se svým intenzivním hořkým aroma, sloužil v dávných dobách k odhánění zlých duchů a k ochraně před úzkostnými sny a nespavostí. Proto se dávaly do postýlek kojenců i starších dětí právě svazečky pelyňku. V antickém období patřil tento druh mezi léčivé byliny. Byl zasvěcen bohyni Artemis, patronce chránící ženy, a byl používán jako elixír lásky. Římané pálili sušené natě pelyňku místo kadidla a přidávali je jako aromatickou přísadu do vína, aroma mělo zahnat stav kocoviny přicházející nemilosrdně po větší konzumaci alkoholu. Čím se vyháněli démoni, to mělo působit také proti červům v těle – bylina sloužila coby prostředek proti parazitům už ve starém Egyptě. Lékař Lonicerus (16. století) se o těchto účincích obšírně rozepsal: „Pelyňková květenství uvařená spolu s římským kmínem ve víně vypitá ještě za tepla zmírňují žloutenku., bolesti břicha, hněv a ženské krvácení, také odhánějí červy a přinášejí užitek tomu, kdo snědl malé množství něčeho jedovatého. Pokud jsou malé děti sužovány červy, měly by se jim dávat tři až čtyři plné lžíce na jednu dávku. Šťáva z pelyňku smíchaná s medem je účinným prostředkem proti opilosti. Pelyňkové natě nebo květenství lze přidat do pokrmů či nápojů, projeví se blahodárným účinkem na žaludek, povzbudí správné trávení, zahřeje celé tělo a utiší všechny bolesti, navíc odvede z organismu všechny jedy a žluč.“ Také farář Kneipp a farář Künzle svorně označovali pelyněk pravý jako dobrý „lék pro cholerické ženy, které ztrpčují život ostatním lidem“ – bylina totiž při správném dávkování vskutku stimuluje odtok žluči, ta díky tomu už nemusí „přetékat“ (v cholerických záchvatech).

Nejpozději z období středověku pramení poznatek o v pelyňku obsažených éterických olejích s vysokým obsahem tujonu, které podněcují fantazii a čím hůře se rozpouštějí ve vodě, tím snadněji v alkoholu. Na počátku 19. století se začal ve Francii vypalovat z pelyňku pravého tzv. absint, jenž se stal záhy nejznámějším druhem likéru. Absint hrál významnou roli především v uměleckých kruzích; Pablo Picasso vylíčil ve svém díle The absinth Drinker škodlivé následky pití absintu na nervovou soustavu. Pelyněk vyvolává při nesprávném, tj. nadměrném dávkování nejen opilost, ale také těžké stavy drogového opojení doprovázeného halucinacemi.. to může vést až k nevratným narušením nervů, změnám osobnosti a kombinované závislosti na alkoholu, absintu a navíc k vážným tělesným poškozením. Ale neděste se: pelyňkový čaj, tinktura i jiné oblíbené bylinkové víno povzbuzující chuť k jídlu obsahují jen stopová množství tujonu, díky čemuž je nevědomě užíváte přímo ve správných dávkách.

Z POHLEDU BOTANIKA: Pelyněk pravý, blízce příbuzný méně hořkému druhu pelyněk černobýl (Artemisia vulgarit), je zástupcem čeledi hvězdicovité (Astraceae). Jedná se vytrvalý polokeř dorůstající výšky až 150 cm, jehož výhony v podzemní části dřevnatí a přečkávají zimní mrazy; dožívá se stáří až 10 let. Druh si libuje spíše na suchých, písčitokamenitých nebo kamenitých půdách, které jsou zároveň bohaté na dusík. Roste v polohách s nadmořskou výškou i více než 1000 m. plané populace nalezneme v podstatě ve všech sušších oblastech na území Evropy a Asie.

Rostlinky pelyňku jsou vzpřímené, rozvětvené, lodyhy i listy jsou pokryté třpytivou, stříbrošedou vrstvou chlupů, která je chrání před nadměrnou ztrátou vody vypařováním. Listy ve spodní části lodyhy jsou 2x až 3x zpeřené, s kopinatými úkrojky; směrem vzhůru je jejich tvar stále jednodušší. Drobné, světle žluté polokulovité květní úbory jsou uspořádané do bohatě rozvětvené laty. Úbory jsou ještě dozdobeny šedými, hedvábně plstnatými zákrovními listeny. Následně se vyvíjejí plodenství s malými lysými hnědými nažkami bez létacího chmýru.

PĚSTOVÁNÍ A SKLIZEŇ: Nejlepší je zasadit sazenice pelyňku na zahradě na slunečném místě mezi bobulovitými keři. Ne všechny rostliny jsou ochotné růst ve společnosti tohoto silně aromatického druhu! Kvetoucí vrcholky výhonů sklízejte na začátku doby kvetení, od června do září. Stříhejte maximálně 50 cm od vrcholu lodyh se sametově hebkými listy a nikoli zdřevnatělé části lodyh. Kvetoucí natě usušte zavěšené ve svazcích na dobře větraném místě.

LÉKAŘSKÉ VYUŽITÍ:

Obsahové látky: éterické oleje s tujonem, hořčiny, flavonoidy, kyselina askorbová.

Použití: nechutenství a nadýmání, zažívací potíže, především se žlučníkem – poruchy odtoku žluči, žlučové kameny a chronické záněty žlučníku; podpůrná léčba při jaterních chorobách, anémie, stavy slabosti, při příliš slabé a nepravidelné menstruaci nebo proti napadení roupy. Ve formě čaje, tinktury, vína (Cinzano, Martini) nebo hotových preparátů. Před jídlem pro povzbuzení chuti k jídlu, po jídle jako lék na žlučník. Pelyněk také slouží v následné léčbě po žaludečních kolikách. U osob s citlivým žlučníkem může fungovat pouhý 1 šálek pelyňkového čaje denně jako účinná prevence. Již 25 kapek pelyňkové tinktury může napravit prohřešky proti žlučníkové dietě, nebo utišit bolesti žlučníku vyvolané výraznějším duševním rozrušením či zvýšenou námahou.

Pelyněk také povzbuzuje celkovou energetickou látkovou výměnu a zahřívá tělo zevnitř; tyto blahodárné účinky oceňují především starší lidé. Prohřátí stimuluje intenzitu látkového metabolismu, povzbuzuje chuť k jídlu a přispívá k celkovému posílení organismu. Příznivé působení na tělesnou schránku se samozřejmě projeví i na psychickém stavu. Hořčiny obsažené v pelyňku kromě všech již uvedených účinků také snižují horečku a aktivují pocení. S ohledem na schopnost zvyšovat odolnost organismu je bylina nasazována do boje proti chřipce a při pochřipkových stavech slabosti. Pelyněk zkracuje trvání choroby a zlepšuje celkový stav organismu. Hořčiny mají navíc pozitivní vliv na činnost srdce; díky nim pelyněk povzbuzuje krevní oběh při tzv. funkčních, tzn. nikoli organicky podmíněných srdečních poruchách.

Indikace: nechutenství, zažívací potíže (dyspepsie), především takové, které spočívají v poruchách produkce žluči v játrech a poruchách vylučování žluči ze žlučníku, selhání funkce žlučových cest.

Denní dávkování: 2 – 3 mg drogy.

Nežádoucí účinky: při doporučeném používání nejsou známy. K intoxikaci může dojít při příliš vysokých dávkách alkoholových extraktů; je spojená se zvracením, křečemi v oblasti žaludku a střev, silným průjmem, poškozením ledvin a poruchami typu bolestí hlavy, pocitů závratě, třesu, malátnosti a křečí.

Kontraindikace: bylinu nepoužívejte při žaludečních a střevních vředech a během těhotenství.

 

NOVÉ POZNATKY: Bylinkářky doporučovaly proti stařecké zapomnětlivosti užívat meduňku a šalvěj ve středním věku – a vskutku se nemýlily. Nedávná studie provedená britské univerzitě v Newcastle prokázala, že tyto byliny opravdu pomáhají proti rozvoji choroby, kterou dnes nazýváme „Alzheimer“. Stejných účinků by měl dosahovat i pelyněk pravý – rostlina, kterou doporučoval proti zapomnětlivosti už řecký lékař Hippokrates před 2500 lety. Během klinických testů inhalovali pacienti trpící Alzheimerovou chorobou extrakt z rostlin tohoto druhu: výsledkem bylo jasné zlepšení paměťových schopností.