NA SAMOTĚ

REBARBORA - REVEŇ KADEŘAVÁ - Rheum x cultorum

Statná vytrvalá rostlina, pěstovaná pro jedlé, růžově zbarvené řapíky.

Nejstarší zmínka o rebarboře pochází z Číny z roku 2700 př.n.l. a existují záznamy o tom, že v Evropě se pěstovala již počátkem 18. století. Původně ji pěstovali jako léčivou rostlinu pro silné projímavé účinky. Jako zeleninu ji začali od roku 1778 pěstovat Francouzi, kteří z ní připravovali dorty a koláče. Ve Spojených státech se objevila poprvé okolo roku 1790 ve státě Maine, kam byla přivezena z Evropy.

Pěstování: Rebarboře se výborně daří na otevřených, slunných stanovištích s hlubokou, úrodnou, dobře propustnou půdou. Je ideální zeleninou pro pěstování v chladném temperálním klimatu. Protože jde o rostlinu velmi náročnou na živiny, s hlubokými kořeny, musí půda obsahovat velké množství dobře rozloženého hnoje nebo kompostu. Máme-li na zahradě velmi těžkou půdu, pěstujeme rebarboru na hrůbcích nebo vyvýšených záhonech. Pokud nepěstujeme rostlinu na semeno, květní stvoly odtraníme – jinak by se zhoršila sklizeň v následujícím roce. 

Léčivé účinky: Rebarbora má adstringetní a laxativní účinky, léčí žaludeční potíže. Dioscorides ji doporučoval při trichofycii a potížích s dýcháním, žaludkem a játry. V Západní Evropě se odvar z rebarbory a petržele používá od 16. století k léčbě venerických chorob. 

Nakrájené řapíky na asi 1,2 cm tlusté plátky se výborně hodí do koláčů se žmolenkou!.. 

POZOR – nejezte listy, jsou jedovaté.

Nejlépe je rebarboru vysévat na podzim do studeného pařeniště, možný je ale také výsev na jaře do řádků asi 2,5 cm hlubokých a 30 cm vzdálených, později vyjednotíme na 15 cm. Nejsilnější se vzešlých rostlin  přesadíme na podzim nebo následující jaro. Každé 3 roky časně zjara trsy dělíme.