NA SAMOTĚ
SEVLÁK CUKROVÝ - Sium sisarum

Tato vytrvalá bylina pochází z Kavkazu a Íránu, brzy však byla zavedena ve Francii a rozšířena v Německu. „Velmi líbezná a příjemná k pojídání,” poznamenal v 16. století lékař a botanik Dodoneus. Někteří znalci z dřívějších dob měli sevlák za „kořenovou zeleninu nejpříjemnější chuti” – v dobách, kdy byl cukr ještě drahý a vzácný, byly sladké poživatiny velmi žádány.

Rostliny dorůstají 90 – 120 cm, kvetou bíle (podobně jako mrkev) a vytvářejí rozvětvené bílé dužnaté kořeny, vzdáleně se podobající hlízám jiřin. Chutnají velmi sladce a moučnatě a lze je po oloupání konzumovat syrové nebo vařené, podle receptů na úpravu pastiňáku, mrkve, černého kořenu nebo vodnice.

Pěstování: nejvhodnější jsou vlhčí písčité a humózní půdy na slunném chráněném místě. Sevlák lze vysévat buď na podzim, nebo na jaře koncem března či v dubnu. Jiným způsobem množení je dělení rostlin a vysazení malých postranních kořenů. Díky předklíčení přes noc se zkrátí doba klíčení, která normálně trvá 4 – 5 týdnů. Po vzejití se rostlinky vyjednotí na vzdálenost asi 15 x 30 cm. Protože je sevlák zimovzdorná rostlina, lze sklízet během podzimních i zimních měsíců.

Kořeny lze také dlouho skladovat v nádobě s vlhkým pískem.