NA SAMOTĚ

ŠIŠÁK BAJKALSKÝ – Scutellaria baicalensis

Vytrvalá rostlina, která patří mezi hluchavkovité, vysoká asi 60 cm. Tato velice nadějná léčivka moderní medicíny pochází z oblasti Dálného Východu. Šišák je zajímavý tím, že neobsahuje silice, ale flavonové glykosidy, jichž je známo asi 40.

Pěstování: Velmi dobře roste v našich klimatických podmínkách, v době kvetení jde o velice krásnou vytrvalou zahradní rostlinu, která může být ozdobou květinových záhonů společně s jinými bylinami nebo i okrasnými rostlinami. Není náročný na podmínky, vyhovuje mu slunečné stanoviště a běžná zahradní zem. Nesnáší ale dlouhodobé přemokření.

Sklízejí se kořeny, a to ze dvou až tříletých rostlin.

Lékařské použití: Ve své domovině se používá při vnitřním krvácení a vysokém krevním tlaku, účinně snižuje srážlivost krve, čímž zamezuje vzniku infarktu myokardu. Úspěšně potlačuje bolesti v krku, záněty ledvin a vysoké horečky. Nejnovější výzkumy prokázaly jeho pozitivní účinky při léčbě onemocnění vznikající v důsledku působení volných radikálů, tedy rakoviny (cytostatické účinky). Některé obsažené glykosidy (baicalin, bacalein) účinně snižují obsah volného i vázaného cholesterolu v krvi či triglyceridů v játrech. K tomu sušený kořen pomáhá tlumit některé druhy dermatóz a tiší i různé alergie. Zevně se aplikuje na vyrážky a popáleniny kůže.

Užívá se odvar z kořene, a to v denní dávce 6 až 15 g sušené drogy nebo 3 až 8 g v podobě suchého prášku, 3x denně nalačno. Na podzim sklizené kořeny lze rovněž macerovat v alkoholu (60 až 80 g / litr) po dobu 1 až 2 měsíců. Poté se užívá polévková lžíce 4x denně po dobu 6 týdnů.

Vyséváme brzy na jaře do misek na parapet, vzrostlé sazenice přesadíme na trvalé stanoviště v druhé polovině května.