NA SAMOTĚ

SRDEČNÍK BUŘINA - Leonurus cardiaca L. 

 

Vytrvalá, až 1 m vysoká bylina s tmavou, čtyřhrannou řídce se větvící lodyhou. Listy jsou vstřícné, rozeklané, na líci tmavě zelené, na rubu hustě pýřité. Kvete od června do září, květy jsou malé, světle červené, pyskaté.

Rostlina je rozšířena v Evropě a na Sibiři. U nás převážně na suchých loukách a pastvinách, podél cest a na rumištích. Je to výborná medonosná rostlina.

Sbírá se kvetoucí nať. Na počátku květu se odstřihují nebo odřezávají kvetoucí olistěné vršky do délky 30 cm. Suší se zavěšené ve volných svazcích, nebo na sítech ve vrstvách do 15 cm. Výhodné je sušení umělým teplem do 45 st C. při manipulaci je vhodné použít rukavice, protože kvetoucí rostlina, zvláště po usušení, pýchá.

V minulosti a v lidovém léčitelství se užívala při chorobách srdečních. Odedávna se nať užívala stejně jako kozlíkový kořen při angině pektoris. Je 3 – 4 krát účinnější než kozlík, ale dnes se užívá jen zřídka. Užívá se při bušení srdce, při úzkosti, neklidu, kolísavém nebo zvýšeném krevním tlaku, při potížích klimakterických a zvýšeném zadržování tekutin v těle. Předpokládaný diuretický účinek je pravděpodobně způsoben příznivým vlivem srdečníku na myokard (srdeční sval). 

Vyséváme v březnu až dubnu do truhlíku, přepícháme a na stanoviště vysazujeme v druhé polovině května.